Jak připravit dítě na příchod sourozence?

Univerzální recept neexistuje a záleží i na věku dítěte a dalších rodinných okolnostech. Ale máme pro vás pár tipů, jak staršího sourozence připravit na miminko a být úspěšným prostředníkem k vytvoření nového vztahu, nové sourozenecké lásky.

• Pozitivita 

Pozitivní přístup zahrnuje především vaše chování. Nejenom vůči staršímu dítěti, kdy by se vaše chování nemělo nijak změnit a neměli byste na sobě nechat znát zvýšené napětí související s náročnou péčí o novorozence, ale zejména pozitivní přístup k miminku. Na miminko jste se jistě těšili a milujete ho, přesto se v prvních týdnech a měsících mohou vyskytnout mezní situace plné stresu, únavy, vyčerpání a nekonečného dětského pláče.

• Ať dospělí nekřičí

Starší dítě dobře vnímá zjitřené emoce rodičů, ale je-li ve vyhrocené situaci svědkem hrubšího chování k miminku, i kdyby jen v rovině verbální nadávky, formuje si své vlastní limity chování. Napříště už ví, že i rodiče jsou někdy na miminko naštvaní, a tím pádem má i ono právo být na miminko naštvané, případně se k němu chovat podobně jako rodiče.

• Starší dítě nepřenechává nic mladšímu dítěti

Necháme plenky miminku, miminko bude mít tvou postýlku, v ložnici teď bude miminko, ty půjdeš do svého pokojíčku – to jsou přesně ty věty, které mohou starší dítě ranit. Dávají mu totiž (byť nechtěně) najevo, že nyní se odsouvá na druhou kolej a malý vetřelec mu bere jeho výsady, postavení v rodině i péči rodičů.

• Jak na to?

Všechny změny udělejte několik měsíců před narozením miminka, včetně případného nástupu do školky. Dítě by si nikdy nemělo tyto změny spojovat v příchodem sourozence.

• Nezdůrazňujte opačné pohlaví

Jsou-li děti opačného pohlaví a vy máte radost z rozmanitosti, kterou právě vaše rodina získala, příliš to nezdůrazňujte před dítětem. Je to zdánlivá maličkost, ale dítě může ranit vaše radost z holčičky, když starší je chlapeček. Rovněž babičky je třeba varovat před prohlášeními typu „konečně máme tu holčičku“, jakkoliv jsou myšlena v dobrém.

Jedinou efektivní strategií je upřímnost

Staršímu sourozenci můžete otevřeně říct, že mladší dítě bude jednou jeho nejlepší kamarád, ale musí nejdřív trochu vyrůst. Až se narodí, bude jen malé bezbranné miminko, které nic nedělá, nepohybuje se po bytě, nemluví, neumí si hrát. Zajímá ho jenom jídlo a spánek, a protože neumí mluvit, dorozumívá se pouze pomocí kňourání a pláče. Vysvětlete mu i ten absolutně tolerantní přístup rodičů. Malé dítě pláče a rodiče se všelijak snaží mu vyhovět, ale starší dítě kňourat nemůže, protože už je velké. Děti tento rozdílný přístup samozřejmě vnímají, když ale budou znát jeho pozadí, dokážou jej přijmout a pochopit. Zkuste ještě před porodem zajít na návštěvu k rodině, která má starší dítě a malé miminko, aby váš budoucí starší sourozenec na vlastní oči viděl, jak to vypadá, jak to probíhá, jak malé je tedy to malé miminko, co (ne)umí, a případně si vyslechl názor vrstevníka. Vždy ale vyberte rodinu, ve které vztah mezi sourozenci funguje. Po narození miminka také dobře zabírá zapojení do každodenních činností, kdy starší dítě (pokud zrovna chce, nikdy ne povinně) může pomáhat s péčí o ně. Může asistovat u kojení, přebalování, koupání nebo držet kočárek na procházce. Raději ale z péče o mladšího sourozence nedělejte otravnou povinnost, nechte ji v rovině volitelnosti.

Co když strategie nefungují?
Nezoufejte! Každý člověk je dokonalý originál a nikdo z nás nefunguje podle nějaké šablony. Proto i emoční reakce dětí na mladšího sourozence mohou být podobné v mnoha případech a někdy také nemusí být podobné vůbec, a ať děláte cokoliv, starší sourozenec by nejradši mladšímu ubližoval, když se nikdo nedívá.

Nemějte obavy, to neznamená, že vy děláte všechno špatně a vaše starší dítě má nakročeno k dráze agresora.
Někdy si děti nesprávně vyloží i zcela nevinné události, ještě o nich nedokážou komunikovat a vzniká emoční problém, který není snadné řešit. Velmi často vše vyřeší až čas, když mladší sourozenec trochu povyroste. Nemusíte ale čekat na „čas“, v případě pochybností se nestyďte poradit s odborníkem, například z široké celorepublikové sítě psychologických center a poraden nebo se soukromými psychology. Zajít se poradit není ostuda, je to známka zodpovědného přístupu ke vztahům v rodině.