Příčiny a léčba cukrovky

Cukrovka (diabetes mellitus) je chronické metabolické onemocnění.

Dochází při něm k poruše hospodaření s glukózou, která představuje jeden z nejvýznamnějších zdrojů energie pro naše tělo. Ovlivněna je také přeměna tuků, bílkovin, minerálů a vody. Základním projevem diabetu je hyperglykémie, tedy vysoká hladina cukru v krvi. Ta může být způsobena různými mechanismy. Mezi ty základní patří:

diabetes-inzulin

Diabetes 1. typu

Tento typ diabetu je způsoben postupným zánikem beta-buněk produkujících inzulin ve slinivce břišní. Dochází k „absolutnímu“ nedostatku inzulinu. Výsledkem je porucha přestupu glukózy v rámci krevního oběhu do buněk, a tedy nežádoucí hromadění glukózy v krevním řečišti. Může se objevit v jakémkoli věku, ale častěji se diagnostikuje u dětí nebo mladistvých.

Diabetes 2. typu

Diabetes 2. typu je dán buď poruchou účinku inzulinu v buňkách, nebo poruchou jeho uvolňování ze slinivky do krve. Slinivka v prvních fázích nemoci inzulin vytváří normálně, tělo si však s inzulinem neumí správně poradit. Mluvíme proto o „relativním“ nedostatku inzulinu. Tuto nemoc označujeme také pojmem stařecká cukrovka. Termín odkazuje na fakt, že bývá nejčastěji diagnostikována u dospělých a starších pacientů, u nichž vedle dědičných předpokladů hraje zásadní roli obezita a nezdravý životní styl. Naprostá většina diabetiků se potýká právě s tímto typem diabetu.

Existují i další typy diabetu. Jsou způsobeny kombinací obou uvedených mechanismů nebo se na nich podílí poruchy některých hormonů a enzymů zapojených do metabolismu základních živin. V porovnání s diabetem typu 1 a 2 se vyskytují poměrně vzácně. Specifickým případem je gestační diabetes, který se rozvíjí v průběhu těhotenství a jehož trvání bývá dočasné.

Diabetik je ohrožen jak akutními komplikacemi nemoci (hyperglykémie nebo naopak hypoglykémie), které ho mohou bezprostředně ohrozit na životě, tak pozdními komplikacemi, jež se rozvíjejí v důsledku dlouhodobého působení vysoké hladiny cukru na tkáně, čímž se bohužel mění jejich vlastnosti. Tyto změny probíhají plíživě, nepozorovaně. Pokud nedojde k časné a adekvátní léčbě, může být poškození tkání nevratné. U diabetiků je větší riziko vzniku srdečních, ledvinových, oběhových, kožních či zrakových potíží.

CUKROVKA A JEJÍ PŘÍZNAKY

Při cukrovce dochází k vzestupu hladiny glukózy v krvi (glykémie) nad přirozené rozmezí, které se pohybuje mezi 3,8 a 5,6 mmol/l nalačno. Hraniční hodnoty (tzv. prediabetes) jsou v rozmezí 5,6–6,9 mmol/l. Hodnoty cukrovky jsou >7,0 mmol/l nalačno (nebo >11,0 mmol/l při náhodném měření). Vysoké hladiny cukru typicky vyvolávají:

  • žíznivost
  • zvýšený pocit hladu
  • únavu a podrážděnost
  • časté močení (i v noci)
  • acetonový zápach moči
  • úbytek tělesné hmotnosti bez zřejmých příčin
  • kožní, ústní nebo vaginální infekce
  • pomalé hojení ran
  • rozmazané vidění

Pokud u sebe některé z příznaků pozorujete (dva a více), navštivte svého praktického lékaře. V domácích podmínkách lze provést kontrolní vyšetření moči pomocí diagnostických proužků, např. DiaPhan.

JAK SE CUKROVKA LÉČÍ?

diabetes-jidlo

Při volbě léčby je rozhodující, jestli se jedná o diabetes 1. typu, nebo 2. typu. Při diabetu 1. typu se podává inzulin, a to nejčastěji formou inzulinového pera. V terapii diabetu 2. typu se užívají zejména perorální antidiabetika (tablety), někdy v kombinaci s inzulinem.

Nedílnou součástí léčebného režimu je též úprava životního stylu, a to především stravování. Jídelníček pro cukrovku musí být racionální s vyváženým příjmem všech základních složek potravy. Klíčové je snížení celkového glykemického indexu stravy. Tento index vyjadřuje, jakou rychlostí jsou cukry obsažené v potravě přeměněny v trávicí soustavě na glukózu, která se dostane do krevního oběhu. Čím rychleji dokáže potravina zvýšit hladinu glukózy v krvi, tím vyšší má nároky na inzulin a tím méně je při diabetu vhodná. Vysoký glykemický index je přítomen v řepném i třtinovém cukru, medu, sirupech, slazených nápojích nebo sladkém pečivu.

Důležitou součástí terapie je i důkladná peče o kůži, kontrola nohou kvůli zjištění případných poranění, pravidelné měření glykémie pacientem pomocí glukometru a samozřejmě také důsledná terapie dalších případných nemocí (vysoký krevní tlak, vysoký cholesterol aj.).

 

DALŠÍ ČLÁNKY

Sledujte nás na facebooku