Psychika a kompenzace diabetu – jak spolu souvisí

Co znamená diabetický stres a kdo je touto specifickou formou psychické zátěže ohrožen, jak souvisí se syndromem vyhoření a proč je potřeba zavčas řešit počínající úzkost především otevřenou a ohleduplnou komunikací, si můžete přečíst v novém článku.

Cukrovka je psychicky náročná

V dnešní době se považuje diabetes mellitus za onemocnění, s nímž lze žít dlouhý a v rámci možností zdravý život. Nicméně je tu jedna podmínka a tou je dobrá kompenzace. Pojďme si ale hned na úvod říct, že management diabetu je vyčerpávající.

Po stanovení diagnózy standardně následuje edukace, pacient je vybaven doporučeními, letáčky, informacemi a musí docházet na pravidelné kontroly. Většina z nás chce přece žít dlouhý a zdravý život, tak proč by někdo daná doporučení nedodržoval?

Stres z cukrovky je reálný problém

Jedním takovým častým důvodem je diabetický distres. Každodenní monitorace, počítání, vysvětlování svému okolí a plánování bez možnosti si odpočinout, ale také běžné stresory v podobě termínů v práci nebo konfliktů v rodině – a vysoká míra diabetického distresu je na světě.

Stres, ať už je jeho příčinou cokoliv, je navíc sám faktorem zvýšení hladiny glukózy v krvi.

Třešničkou na dortu pak v některých případech bývá i zdvižené obočí lékaře při následující kontrole, když vidí kompenzaci posledních týdnů v číslech, a nálepka „nespolupracujícího“ či málo snaživého pacienta na sebe nenechá dlouho čekat. A to na motivaci nepřidá.

Co je diabetický distres a syndrom vyhoření?

Negativní stres plynoucí z přítomnosti diagnózy diabetes mellitus. To zahrnuje širokou paletu emoční zátěže, s níž se diabetik potýká, jako například:

  • nároky na dodržování režimových opatření při cukrovce,
  • komunikaci s lékaři a zdravotnickým personálem,
  • vnímanou (ne)podporu ze strany okolí,
  • vědomí či hrozbu možných budoucích komplikací,
  • strach o budoucí kvalitu života a délku dožití.

V případě, že pacient pociťuje vysokou míru diabetického distresu, může se pro něj stát kompenzace diabetu natolik zatěžující, že na ni jednoduše nebude mít psychickou kapacitu.

Jak zjistím, že mám diabetický distres?

Pacienti mohou diabetický distres zažívat v různé míře v různých situacích. Některé jeho příznaky jsou podobné depresi, řeší se však jinými prostředky, většinou vhodnou odbornou péčí. Pokud se tento stav dlouhodobě neřeší, může dospět do diabetického syndromu vyhoření, který se projevuje jako absolutní ignorace diagnózy, doporučeného režimu a kompenzace diabetu.

Zapomínat ale nesmíme ani na blízké pacientů s diabetem, kterých se diagnóza také dotýká a ovlivňuje jejich životy. I v jejich případě pak lze mluvit o přítomnosti diabetického distresu.

Distres není deprese

Vysoká míra diabetického distresu není na rozdíl od deprese zařazena mezi psychická onemocnění. Pokud ale stav přetrvává, může zapříčinit velké zdravotní komplikace, zejména z důvodu špatné kompenzace. Není však vyloučeno, že depresi nemůže diabetický distres provázet a naopak. V každém případě je nutné provést odpovídající vyšetření a ideálně doporučit další odbornou péči.

podpora

V hlavní roli komunikace

Stěžejním a často i kritickým aspektem intervence, tedy odborné pomoci, je vhodná komunikace. Pokud jste diabetik, který pociťuje vysokou míru diabetického distresu, a slýcháte od svého okolí poznámky, že se tedy musíte „víc snažit“, a u lékaře se ještě setkáte s pohrůžkou možných zdravotních komplikací, přinejmenším to nepovzbudí. Mnohdy je navíc náročné přesně pojmenovat, co se vlastně děje, protože ne každý se dokáže zorientovat ve svých emocích, že je ale „něco špatně“, rozpozná.

Nestyďte se proto i o svém prožívání mluvit se svým lékařem, sestrou, případně sami vyhledejte odbornou pomoc. Říct si o pomoc není selhání, ať už je na vině distres, nebo jiné problémy, na které nechcete být sami.

Empatie jako podpora při diabetu

Do celého procesu se mohou zapojit i blízké osoby. Jak ale u tak citlivého tématu, kdy si sám pacient většinou uvědomuje neuspokojivou kompenzaci, slovem neublížit? Dopřejte dostatek prostoru, neodsuzujte a nedělejte ukvapené závěry. Chcete-li ještě konkrétnější příklady, pojďme si některé ukázat:

„To se nemůžeš víc snažit? Já na tvém místě...“ ⇒ „Nedovedu si představit, co každý den prožíváš. Víš, kde se tentokrát stala chyba?“

„To jako nemáš čas starat se o své zdraví?“ ⇒ „Stalo se něco závažného, čelíš nějakému stresu?“

„Tak už jsi to zkorigoval/a, tak dobrý, ne?“ ⇒ „Potřebuješ něco? Dopřej si dostatek času, chápu, že ti teď není dobře.“

„Babička měla taky cukrovku a měla jen dietu.“ ⇒ „Moc toho o diabetu nevím, můžeš mi některé věci vysvětlit?“

 „To ses ale od poslední kontroly hodně zhoršil/a.“ ⇒ „Můžu nějak pomoct, chceš si o něčem promluvit?“

Psychická nepohoda není ostuda

V přístupu k péči o psychické zdraví se stále potýkáme s určitou stigmatizací, jako kdyby byla péče psychologa nebo psychiatra něčím, za co bychom se měli stydět. Jako kdyby to byl důkaz nějakého selhání.

Je to naopak vítězství rozumu, když si člověk uvědomí a přizná psychické potíže a rozhodne se vyhledat odbornou pomoc. A stejně jako u diabetu i zde platí, že důsledná péče a dodržování režimových opatření a doporučení odborníků mohou vést k významnému zlepšení stavu, a v některých případech dokonce k částečnému vymizení zdravotních potíží.

 

judita-konecna

Mgr. Judita Konečná

Působí jako psycholožka v rámci 3. Interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, na klinice endokrinologie a metabolismu a spolupracuje s Centrem kardiovaskulární péče Neuron Medical v Brně. V rámci své činnosti se zaměřuje na pacienty s diabetem a obezitou, v rámci doktorského studia na 1. LF UK se pak výzkumně zabývá problematikou diabetického distresu a psychologických aspektů diabetu. 

 

Sledujte nás na facebooku