Diabetes a psychická onemocnění

Přítomnost chronického onemocnění vystavuje člověka vyššímu riziku současného výskytu psychických poruch.

Nejčastěji skloňovanými jsou afektivní poruchy, zejména deprese nebo úzkosti, vzácné nejsou ani různé formy poruch příjmu potravy. Populaci lidí s diabetem se ale nevyhýbají ani další psychické nemoci, a ty pak mnohdy znesnadňují léčbu.

Onemocnění, které klade vysoké nároky na dodržování životosprávy, pravidelné aplikace inzulinu nebo užívání léků, představuje zvýšenou emoční zátěž. Tato zátěž může být jednou z příčin rozvoje psychického onemocnění, jindy zase léčba psychické poruchy nebo její přítomnost a s ní spojený nezdravý životní styl může být jedním z faktorů vedoucím k rozvoji diabetu. V některých případech tedy nelze říct, zda byla dříve slepice, nebo vejce. Tak jako tak je ale důležité psychické obtíže nevyčleňovat z léčby diabetu a ideálně vyhledat odborníky z obou těchto oblastí.

depresivní onemocnění

Depresivní onemocnění

Uvádí se, že lidé s diabetem 1. typu mají až třikrát vyšší riziko a lidé s diabetem 2. typu dvakrát vyšší riziko depresivního onemocnění, přičemž rizikovější skupinou jsou ženy1. Mezi příznaky depresivního onemocnění patří dlouhodobě pokleslá nálada, poruchy spánku, nechutenství, únava nebo nedostatek vůle k činnosti. Možná se v některých těchto příznacích občas každý najde, pro stanovení diagnózy však musí tyto obtíže trvat určitou dobu. Závažnost, ale i pestrost bývá různá. Diagnózu by měl stanovit odborník – ideálně po důkladném vyšetření, na základě kterého se nastaví se vhodná léčba.

Z pohledu lékaře nemusí být během běžné kontroly zřejmé, že pacient trpí depresí. Takový člověk se mu může jevit naopak jako nespolupracující nebo líny, protože nemá kapacitu dodržovat předkládaná doporučení. Nedělá to však naschvál s úmyslem zkrátit si život a lékaři přidělat pár vrásek.

Kdy tedy zpozornět?

Pokud se už delší dobu „necítíte ve své kůži“, jste často unavení bez zjevné příčiny, nemáte chuť k jídlu, netěší vás žádné činnosti, nemůžete usnout, budíte se nebo naopak máte zvýšenou potřebu spánku, okolí vám dává najevo, že vnímá změnu ve vašem chování, zkuste to lékaři říct. Ne vždy totiž sami rozeznáme, že se potýkáme s depresí, protože symptomy jsou opravdu různorodé, jsme jimi zahlceni a nemáme kapacitu je objektivně posoudit. Navíc, v dnešní době, kdy už se stále více zabýváme psychickými aspekty diabetu, je také vhodné vyloučit „pouze“ vysokou míru diabetického distresu, která má s depresivním onemocněním mnohdy podobné příznaky, avšak následný postup se liší. V obou případech je však důležité problém detekovat a zabývat se jím, aby nevedl k odevzdanosti, zanedbávání léčby či dokonce ignoraci diabetu.

Úzkost 

I v tomto případě, tedy v případě úzkostných poruch, je člověk s diabetem vystaven vyššímu riziku jejich výskytu oproti populaci2. Mnohdy navíc vyústí z reálného strachu, který život s diabetem přináší – strach, že okolí nezasáhne a nepomůže, když to bude potřeba; strach z hypoglykemie; strach o život svůj nebo blízkého s diabetem; strach z dlouhodobých zdravotních komplikací atd.

Přestože nad těmito tématy nepřemýšlí člověk s diabetem každý den, stále je určitým způsobem na paměti má. Pokud je navíc někdo přirozeně úzkostný, tedy je to jeho osobnostní rys, diagnóza diabetu může tento způsob chování či prožívání umocnit. Intenzivní úzkost pak může paralyzovat, znemožnit okamžitou reakci, když je to potřeba, chronická úzkost zase vede k pocitům bezmoci, vyhoření. Přítomné jsou také četné fyziologické projevy a prožitky.

Kdy už problém řešit?

Ideální je mu předcházet a veškerý strach, pochybnosti nebo nejistotu řešit s lékařem, edukační sestrou či jiným odborníkem, který ho pomůže eliminovat. Mít strach není slabost a je v pořádku chtít mít informace, kompetence nebo strategie k řešení náhlých nepříjemných situací. Pokud ale máte pocit, že vás pocity úzkosti a strachu zahlcují, začínáte omezovat některé do té doby běžné aktivity (například přestanete sportovat po nedávném zážitku hypoglykemie) nebo naopak nevyzkoušíte něco, co vás láká kvůli strachu z možných komplikací, je to jednoznačně vhodný čas vyhledat pomoc, nebo se aspoň někomu se svým problémem svěřit.

Poruchy příjmu potravy 

Poruchy příjmu potravy, jako je anorexie, bulimie, ale i psychogenní přejídání mohou léčbu diabetu velmi komplikovat. Specifikem diabetiků 1. typu pak je diabulimie. Tento pojem na seznamu poruch příjmu potravy nenajdeme, má však některé podobné znaky – zejména cíl redukce hmotnosti, a to nanejvýš nevhodným způsobem. Jedná se především o vynechávání aplikace inzulinu nebo snížení jeho dávek. Taková manipulace ale přináší velké riziko v podobě zdravotních komplikací, a to jak dlouhodobých, tak akutních v podobě ketoacidózy.

Mnozí lidé zažili v průběhu života s diabetem váhový úbytek, ať už před záchytem nemoci nebo v době, kdy měli dlouhodobě vysoké hodnoty glykemie. Pokud po tomto období následovala lepší kompenzace, většinou přinesla i opětovný nárůst hmotnosti. Redukce hmotnosti s diabetem je celkově často velmi frustrující – můžete se celý den snažit a pak chtě nechtě jíst sladké či pít sladké nápoje kvůli hypoglykemii. Zdravá redukce se značnou dávkou trpělivosti ale možná je.

Na co dávat pozor?

Na co si dát pozor?

Nejrizikovější skupinou jsou v tomto případě především dospívající dívky a mladé ženy, které mají navíc nízké sebevědomí, jsou se svým tělem nespokojené, mají sklony k perfekcionismu a impulzivitě. K rozvoji poruchy příjmu potravy ale přispívá mnohem více faktorů než tento krátký výčet, a nelze označit nárůst hmotnosti v dospívání a tyto osobnostní rysy jako jasnou rovnici pro výslednou diabulimii.

Rozpoznat tento problém může být těžké, protože člověk s diabetem často potíže popírá nebo si jich ani není vědom. Zpozorněte ale, pokud se držíte ve vysokých hodnotách, hubnete a vlastně se cítíte dobře, komplikace v nedohlednu. Nemáte díky tomu třeba strach v práci, že nebudete k dispozici kvůli naopak nízkým hodnotám a váha jde krásně dolů. Nemusí se jednat o závažný problém, může to k němu ale dospět a je nutné hledat jiné strategie, jak se cítit dobře. Z pohledu rodiče nebo blízkého se ptejte na důvod vysokých hodnot, vynechání dávky inzulinu, vynechaného jídla atp. Lékař zase může vnímat odpor k užívání doporučené technologii, kterou třeba pacientovi nabídne pro monitoraci jako cestu k lepší kompenzaci. Ne vždy se musí jednat o diabulimii, je ale každopádně lepší ji včasně vyloučit než přehlédnout.

Kdy vyhledat pomoc?

Obecné pravidlo, které by stanovilo míru psychických obtíží stojících za pozornost, neexistuje. Řídit se můžeme tím, nakolik nám dané problémy zasahují do běžného fungování. Úvodní symptomy, které dovedou člověka za odborníkem, jsou totiž různorodé. Někdy jsou i nerozpoznané samotným zúčastněným – odešle ho například lékař pro nevysvětlitelné zhoršení kompenzace nebo někdo z blízkých.

Pokud ale sami cítíte, že byste si chtěli s někým promluvit a třeba i nahlédnout z jiné perspektivy na své obtíže, je to jednoznačně důvod odborníka navštívit. Malé nebo velké problémy v tomto případě neexistují. Pro každého je zatěžující něco jiného a v různé míře. Psycholog, psychoterapeut nebo jiný odborník totiž nemusí pracovat pouze s psychickým onemocněním nebo poruchou, ale také pomoci s osobním rozvojem, zvýšením kvality života a prevencí, aby k závažnějšímu problému ideálně ani nedošlo.

V neposlední řadě, mysleme na to, že psychické problémy nejsou známkou slabosti. A to platí jak pro samotného člověka s diabetem, tak pro jeho okolí. Odsouzení, posměch či motivace typu „tak se do toho víc opři“ nebo „jsou horší věci, vzchop se“, příliš nepomáhá a k řešení neposune. Pokud cítíte, že aktuální situaci už psychicky nezvládáte nebo se delší dobu necítíte dobře, zkuste se svěřit nejdřív někomu, u koho s největší pravděpodobností naleznete pochopení.

Když už nějakého odborníka navštěvujete nebo užíváte léky, není to žádná ostuda, vlastně je to velice dobrá forma sebepéče a často spíš známka velké odvahy problému čelit a řešit ho. Reakce na takovou informaci ale mohou být různé. Proto si nejprve uvědomte, zda chcete, aby to okolí vědělo nebo do jaké míry znalo podrobnosti – myslete především na svůj vlastní komfort a potřeby.

 

1Roy, T., & Lloyd, C. E. (2012). Epidemiology of depression and diabetes: a systematic review. Journal of affective disorders142, S8-S21.

2Smith, K. J., Béland, M., Clyde, M., Gariépy, G., Pagé, V., Badawi, G., ... & Schmitz, N. (2013). Association of diabetes with anxiety: a systematic review and meta-analysis. Journal of psychosomatic research74(2), 89-99.

 

judita-konecna

Mgr. Judita Konečná

Působí jako psycholožka v rámci 3. Interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, na klinice endokrinologie a metabolismu a spolupracuje s Centrem kardiovaskulární péče Neuron Medical v Brně. V rámci své činnosti se zaměřuje na pacienty s diabetem a obezitou, v rámci doktorského studia na 1. LF UK se pak výzkumně zabývá problematikou diabetického distresu a psychologických aspektů diabetu. 

 

DALŠÍ ČLÁNKY